https://www.facebook.com/events/433564640006459/

Slash, narozeniny Mámy

http://www.facebook.com/events/390609184295978/

Kapely:
Strong Coffee (funky-rock/č. budějovice)
Shoe Cut (sweetnoise-phunk/k. vary)
Bad Ass Honkies (funk hip-hop/praha)
Dj. Honey (shadowbox/praha)
Občerstvení
20:00 70 kč
Momma’s birthday

Opět se blíží tradiční akce ve slashi, na které nesmíte chybět. Omluvenky budu kontrolovat osobně! Nyní to budou narozeniny naší „Mámy“, na kterých nebude chybět porce ostrého funku ani pohlazení něžnou melodií. Přijďte se občerstvit kulturou i obloženými mísami. Tentokrát přibude upgrade v podobě pěkného pódia pro kapely a se skupinou SHOE CUT vystoupí i legendární medový DJ HONEY, jenž kromě scratchování vyplní mezery večera zlomeným beatem. Tentokrát dostal za domácí úkol hrát jungle-funky, protože je celý večer tématicky laděný. Pak se bude tančit až do rána na známky. Také budete zkoušeni z pití panáků. Soutěž ve vaporizaci je také v plánu. Při odchodu každý projde testem na alkohol a THX a pokud nebude dosahovat kýžených hodnot, nebude propuštěn a bude muset pokračovat v konzumaci. Vítězem bude vyhlášen ten, kdo bude společně s barmany ráno zavírat. První cenou je prvotřídní kocovina

http://www.kvrm.cz/rockovy-vecirek-na-hrade-lokti/

http://www.facebook.com/zdaryvary.cz?ref=ts#!/events/227535297326109/

http://www.facebook.com/events/298462706886897/

http://www.facebook.com/events/220228824748781/

http://www.eich-kult.de/36130.html

http://bandzone.cz/akce/277349

http://www.festivalbanat.cz/ucinkujici

Censorshit

Dirty Blondes

Fourth Face

Sodoma Gomora

E.O.S.

Anime Torment

Shoe Cut

Eternal Fire

Grande Tete

No Esc Ape

Tohle je pár fotek, který prošly cenzurou a máme povoleno je vystavit na svých stránkách. Pohledy kriminálníků podlité krví jsou překryty černými páskami.

http://www.vscr.cz/veznice-horni-slavkov-74/aktulaity-594/koncert-ve-veznici-9143

Nechali jsme se přemluvit ke koncertu ve věznici Horní Slavkov, vlastně nás ani nemuseli moc přemlouvat, protože jsem o tom uvažovali už delší dobu. Je to určitě zkušenost k nezaplacení. Koncert nám zařídil Roman – můj bývalý kolega, učitel matematiky, kterého situace v českém školství už tak naštvala, že šel dělat do věznice. Sehnal také předkapelu, kerá byla složena z vězňů, odpykávajících si svůj trest ve Slavkově. Když jsme na to kývli, domnívali jsme se naivně, že ve slavkově sedí drobní zlodějíčkové, sňatkoví podvodníci a feťáci. Mysleli jsme, že to je mírný kriminál. To byl však omyl. Protože: „Věznice Horní Slavkov je profilována pro výkon trestu odnětí svobody dospělých mužů, kteří spáchali závažnou trestnou činnost a recidivujících, zařazených do výkonu trestu s ostrahou s délkou do 15 let.“ No zkrátka je to Céčko s ostrahou, tedy po Valdicích atd. nejtěžší kriminál. Byli jsme překvapeni, že je tam i spousta vrahů, to jsme nečekali.

Když jsme přijeli k bráně, čekalo nás první překvapení. Otevřel nám chlápek s brokovnicí a prohledal celé auto. Musel jsem mu ukázat i motor. Museli jsme odevzdat mobily, alkohol i všechny drogy. To bylo pro nás velmi těžké, neboť jsme na ně zvyklí. Ještě větší překvapení bylo, že jsme museli celou kompletní prohlídku absolvovat ještě jednou u druhé brány. Teprve za ní jsme se ocitli v centru vězení, tam kde jsou i odsouzení.

Náš koncert se konal na dvoře mezi dvěma budovami. Vězňové nás pozorovali z oken, jak připravujeme aparaturu. A neodpustili si pár poznámek: „Nemáte nějakou trávu nebo perník?“ Ráďa: „Nemáme, všechno jsme museli odevzdat na bráně.“ Nebo na Páju v kšiltovce: „Pojď sem čepičko, já ti jí vyměním za svojí čepici.“ No zkrátka bylo veselo a všichni se notně nasmáli. Nám bylo trochu napjatě. Poprvé v životě mi vadilo, že když se ohnu, tak mi padaj kalhoty.

První hrála romská kapela bratří Kováčů – námi pracovně nazvaná – Prasklá mříž. Bylo opravdu dojemné jak ramenatí, obrovští a pokérovaní vězni vezmou do ruky mikrofony a začnou zpívat něžný čtyřhlas chlapeckými hlásky v romštině. Tomu říkám autentická romská kapela. Ten největší dokonce přišel z Valdic, za dobré chování mu byla zmírněna věznice. Kapela hrála romskou hudbu v netradičních úpravách – střiženou funkem, R n B atd. Moc se nám to líbilo a báli jsme se, že jsme měli radši hrát první.

Naštěstí se vše vydařilo. Náš syrový špinavý funk vězně oslovil. Byl jako jejich duše. Naše autenticita včetně mých jemných provokací je dostala a my jsme prožívali opojný pocit, kdy nám 200 vrahů, násilníků a jiných výtečníků zobalo z ruky. Do té doby jsme měli celkem respekt, spíš strach a staženou v tomto zařízení  zásadní část těla. Když jsem lezl na pódium a podklouzla mi noha, jeden z nich zakřičel: Pojď sem zpěváčku a já tě podržím! Hezké vyznání. Neodpustil jsem si provokace typu: Podívejte se na internet (internet je v kriminále zakázaný), nebo: až se budete procházet po louce… (za dlouho), už musíme končit, né že by se nám tady nelíbilo, ale nafurt bych tady zkejsnout nechtěl.

Museli jsme dokonce přidávat. Zajímavý pocit jsem měl z toho, že my jsme byli na pódiu a za námi byla zamčená branka. Před námi bylo 200 odsouzených drsňáků a teprve za nimi 20 metrů od nás 3 slovy tři bachaři beze zbraní připravení u dveří s klíčema k evakuaci. Ještě se trochu ten pocit zesílil, když přivedli několik doživotně odsouzených zvlášť brankou za námi a zase ji pevně zamkli. Ptal jsem se potom jednoho bachaře, co by dělali, kdyby se něco semlelo (a že to chvilkama tak vypadalo, když do sebe během rapových písniček začali šťouchat a hráli si na gangstery – west coast pyčo) a on mi odpověděl, že by se okamžitě evakuovali a nás by tam nechali. To mě skutečně uklidnilo. Písničky vůbec dostávali nový rozměr v těchto prostorách. Když jsem řval: Get on a train, get fukin away, I promise you my brother they won´t get you today! tak to dostávalo úplně jiný význam, než když to zpívám venku. V přídavku (improvizaci) když jsem křičel: Fuck em police cuz theyre bitches! tak jsem měl pocit, že z toho bude vzpoura. Ta byla ve Slavkově naposledy před rokem. Bylo pár rukojmí a vypálili budovu vazby. Teď tam bydlí kočky, kterých je ve slavkovskym kriminále spousta. Plot jim nevadí. Naštěstí vše dopadlo dobře. Jen nás mrzí, že se v kriminále nesmí fotit ani natáčet. To by bylo promo video…

Kdybyste se mě ptali, jestli vám a vaší kapele doporučuji tuto zkušenost, řekl bych bez rozmýšlení ANO. Není žádný tenčí led, žadné méně bezpečné místo, kde si můžete ověřit přesvědčivost a autenticitu své hudby. A věřte tomu, že srdce mají a tím to poznají. Takže je to na vás, jestli máte tu odvahu…

Náš další výlet do Kytlic byl poznamenán organizační disbalancí CO3 z Bahrainnu a byl tudíž velmi hektický, avšak krásný. Céóčko totiž změnilo datum konání Ival festu v Klášterci a nedal nám to vědět. Když to Štěpán (náš kytlický mecenáš) četl na netu, že hrajeme ten den ještě v Klášterci, vyděšeně volal. Tak jsme se to dozvěděli i my. Konečná jediná možná varianta: 14:00 Klášterec, 17:00 Kostel v Kytlicích (varhanní koncert (Ráďa) s flétnou (Já)) a 21:00 Kytlice – Hostinec Duha. Tomu říkám perný den. Hlavně vzhledem k tomu, že my hrajeme vždycky nadoraz.

Koncert na Ival festu v Klášterci se celkem vydařil, jen bylo moc brzo a ještě tam nebylo moc lidí. Ale byli jsme i poctěni poklonou rappera eLKy, že jsme čeští Busta Rhájmsové. Ale my jsme šukáti. Samozřejmě byl skluz, takže do Kytlic vzdálených ještě asi 170 kilometrů jsme vyrazili o hodinu později, než bylo plánováno. Já jsem ještě k tomu musel řídit, takže jsem nemohl popíjet své oblíbené víno. Ale to bylo správně, jinak bych celý ten maraton asi nezvládl.

V Kytlicích jsme měli dva koncerty. První jsme hráli bez bubeníka v kostele na 200let staré varhany a na flétnu. Troufli jsme si na několik církevních skladeb. Samozřejmě v našich úpravách. Přijeli jsme 10 minut před plánovaným začátkem. Ráďa se vlastně dotkl varhan a už jsme museli hrát. Náš koncert byl křehký, citlivý a vnitřní. Kritici nám neodpustili pár chyb, ale většinu naše podání oslovilo a někteří se dokonce neubránili slzám. Takoví jsme citliví klucí.

Po našem kostelním vystoupení nás čekalo už „jen“ mnohahodinové hraní v hospodě. Museli jsme nejprve postavit kompletní aparaturu – hodina práce a pak už jen hrát – 4 hodiny práce/zábavy. Zahráli jsme mnoho setů po pěti písničkách, po každém setu byla runda. Sety nikdo nespočítal, ale myslím, že jich bylo tak 6 možná 7. Začali jsme kolem desáté a končili někdy ve tři ráno. Co jsme hráli na konci si ani moc nepamatuju, ale v mlze se mi zjevuje, že poslední hodinu bubnoval Ráďa – basák. Na fotkách jsem zahlédl úplně cizího pána, jak hraje na basu a nakonec i na mou kytaru. Alkoholu i jiných radovánek bylo požehnaně, jak již je pro nás v Kytlicích tradiční. Druhý den jsme se probudili zmatení a zničení. Ale koncert to byl krásný. Hráli jsme spoustu písniček, které vůbec neznám a nikdy jsem je neslyšel a ty byly zrovna nejlepší. Škoda, že už je nikdy neuslyším, ale uslyším zase jiné neznámé a krásné melodie. Třeba zrovna zase příště v Kytlicích. Je to magické místo.

Nakonec jediným škraloupem na této lahodné kávě byla bezohledná krádež fotoaparátu organizátorského tandemu Štěpán – Alida, takže nejsou žádné fotky. Ale na fotkách by stejně nikdo nezachytil extatické vytržení venkovských bytostí.

Fotky z Klašterce z Ival festu a první fotky plešatýho Páji Taky fotky z našeho výletu do Kytlic

http://www.facebook.com/#!/event.php?eid=263953140301956

Tohle jsou fotky z Arteterapeutickéhu kurzu u Českých Budějovic, kde jsme také hráli.

ArteteraPIČKY a ArteterapeÚDI, jejlikož jsem jedním z nich – studuji svého Arteterapyje už šestým rokem), nás pozvali na svůj letní výcvikový kurz u Českých Budějovic k rybníku, který má velmi příznačný název – Mrhal. Naši posluchači byli tedy všichni zároveň posluchači Jihočeské Univerzity. Koncert se konal ve společenské místnosti, která je celá prosklená. Měl jsem strach, že až Ráďa zapne aparát a brnkne na Háčkovou strunu, tak se všechny skla vysypou, stejně jako se začaly posouvat a padat skleničky na Vítkovce. Naštěstí jsme si to zvučili sami, takže síla aparátu byla omezená.

Já jsem byl přítomen od začátku kurzu a klucí přijeli škodovkou až v inkriminovaný den. Koncert to byl velmi náročný – bylo velice horko a vlhko a vypadalo to, že zkolabujeme po prvních třech písničkách. Nakonec jsme hráli hodinu a půl a všichni včetně tančících diváků jsme málem umřeli. Byla to pařba skvělá a divoká. Po našem koncertě následovala ještě divadelní hra s krásným názvem – Kunda. Bylo nám to velmi blízké a skvěle jsme se pobavili.

Nejveselejší však byla afterpárty, která je též vidět na fotografiích. Nejvtipnější byl ovšem Ráďa, který v půlce věty odešel čůrat a už se nevrátil

Za dobrého počasí se bude konat na dvoře